Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Na ZÁVODY TRYSKOMYŠÍ v Chrudimi jsem se vysloveně těšila a o to víc mě dožralo počasí. Pokud zrovna opravdu nepršelo, nebo aspoň nepokapávalo, tak bylo zataženo a na déšť se chystalo.

Naše reprezentace byla tenkokrát skomnější a sestávala z mé maličkosti a čivaví smečky a Katky Volejníkové a závodní jezevčice Gingi. Jelikož předpověď počasí byla známa předem, byly jsme na povětrnostní podmínky plně vybaveny, což některé začínající závodníky vysloveně překvapilo. Ani se jim nedivím. Na své první závody jsem vyrazila také jen s malým batůžkem obsahujícím svačinu a pláštěnku a s přepravkou na Kamilku. Ovšem nyní...   Rybářský deštník se zástěnou (nepromokavý pochopitelně), nepromokavá plachta na zem, psí spacáček i bouda, vyhřívací kotouček, oblečky pro čivavičky, nějaké ty deky a Káťa se připojila s rozkládací ubykací, židličkou, několika dekami a speciálním nepromokavým koberečkem pro myslivce . Na naši obhajobu musím podotknout, že jsme nebyly sami a i za této situace bylo co okukovat u sousedů - je to neuvěřitelné, ale stále ještě je co nakupovat! Třeba vlečňáček za auto, abychom to měly kam dávat 

Ovšem událostí dne bylo, že zde zahájila svou závodní kariéru Mája. Původně to sice nebylo plánováno, ale Kamilku chytlo hárání. Zasvěcení již vědí, co tato informace znamená. Kamilka totiž při hárání a následující falešné březosti spolupracuje jen výjimečně a obvykle dává přednost mazlivých sportům (kdo se vydrží nejdéle válet v posteli, maraton v drbání...). A tak jsem ještě večer před odjezdem přihlásila i Máju, abych z těch závodů vůbec něco měla . Však Mája na trénincích metá tunely (i látkové) jako divá, a tak jsme v pátek ještě lehce potrénovaly překračování skoček a hurá na závody.

Agilití potěr startoval jako první, a to na velmi jednoduché rovince. Mája však ještě nikdy nepřekonávala tolik překážek za sebou, ale je to prostě šikulka a statečně vybojovala krásné 3. místo. První úspěch je tady!

Kategorii Z-XS hájila Gingi, a protože parkúr byl vysloveně jednoduchý, tak si stylem start - cíl doběhla pro 1. místo!

Kamilka už měla trať v XS o poznání těžší a byl na ní i prevítek slalomek. Naše rychlost odpovídala háravému tempu a slalom Kamilíška přestal ve třech čtvrtinách bavit, takže jsme obdržely 5 trestných bodíků a bylo z toho bramborové 4. místo. Ale protože parkúr pro neoficiální závod small, byl ještě zapeklitější a kromě slalomu tam byla i houpačka, tak si ho Kamilka zaběhla jako předskokan. A světe div se, slalomek se nám povedl - poprvé na cizí půdě . Tak snad jsme už tu smůlu protrhly.

Ale agility závody byly jen takovým rozjezdem pro další nevšední soutěže pro všechny velikostní i věkové kategorie: PŮLMARATON (pejsci zdolávali skočky a páníčkové slalom), SPRINT PŘES PŘEKÁŽKY (rovinka na čas), HADÍ MARATON (pejsek i s páníčem překonávali překážky podlezením). Tyto tři disciplíny se sčítaly, a tak nebylo vůbec jednoduché, probojovat se na stupně vítězů a při Kamilčině rychlosti...  Vyvrcholením potom byl očekávaný ZÁVOD TRYSKOMYŠÍ přes naprosto nevšední (ale nádherné - máme co závidět) překážky, které končily skokem do hradu . Kromě tohoto posledního závodu (pro rozespalost) všechny disciplíny zdolala i Mája a docela jí to šlo!

Cestou domů se spustil pořádný liják, a tak jsme se rozhodly, že podpoříme morálku zbytku novosvětské reprezentace na neoficiálních agility závodech v Jaroměři. Přijely jsme vysloveně včas - zrovna na Evčinu buchtičku . Nicméně morální podpora v podobě háravé Kamilky nebyla (kupodivu) vítána .

Doma pak přišlo na řadu vybalování navlhlých věcí a jejich sušení. Co byl ale člověk postižený psím šílenstvím neudělal...

Moje fotky a fotky Katky Volejníkové jsou ke slédnutí připraveny. Oficiální miniagilití výsledky si můžete prohlédnout ZDE.