Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Turistické výlety sice naše zdravé rodinné jádro realizuje často a pravidelně, avšak tento byl výjimečný tím, že se poprvé ve svém kraťoučkém životě zúčastnila i Mášenka alias Mája. Celkem jsme tedy premiérově vyrazili s tříčennou smečkou: Beník, Kamilka a Mášenka. Lidská posádka sestávala z pěti kusů: mamka, taťka, teta Staňka, strejda Luděk a já. Z výčtu příbuzenských vztahů je jasné, že moje maličkost drasticky snižovala věkový průměr této turistické skupiny . To se potom nelze divit, že většina konverzace se týkala snahy určit, do jakého věku je člověk statisticky schopen turistiky a dosud nepenzionovaná část výpravy sondovala možnosti odchodu do předčasného důchodu .

Do Miletína (tam a zpět) je to bratru nějakých 25 km, a tak pochopitelně Mája (jakožto ještě malé štěňátko) všechno nešla na vlastní tlapičky! Přesto získala obdiv za velikou statečnost a vytrvalost a všem je nám po dnešku jasné, že z ní vyroste profi turistická čivava. Ostatně je přeci po mamince ! Já pro ni měla kromě vodičky a granulek (což mimochodem zachránilo od smrti hladem a žízní i Beníka), přibalenou i psí taštičku a klokanku. Zprvu se jí nošení vůbec nelíbilo a hned se kroutila a kňůčela, že chce jít po svých, ale nakonec se nechala posledních sedm kilometrů přesvědčit a spokojeně si v klonakce klimbala.

Cílem naší výpravy byla restaurace v Miletíně, kde se všichni živočichové chovali velmi spořádaně (povětšinou chrněli) a my se vydatně a chutně občerstvili. Ale ačkoliv bez cíle by nebyl výlet výletem, tak nádherné počasí, průzračný vzdoušek a pučící příroda - to všechno prostě stálo za to. Zase mám v dušičce uložený další ohříváček pro pošmourné a depresívní chvilky.

Fotek máme spoustu, tak se můžete mrknout SEM.