Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Jednu srpnovou sobotu jsme se já a moje kamarádka Katka (pyšnící se tím, že vlastní největší čivavu na světě - tuším nějakých 15 kg živé váhy a 42 cm výšky, kterou jí už před šesti lety přidělili ve dvorském útulku) vytáhly vzájemně na společný výlet. A protože toho Katka ještě mnoho po našich vlastech českých neobrazila a mělo být teplo, vyrazily jsme do skal. A to konkrétně do skal Adršpašsko-teplických z teplické strany .

Výlet mi připomenul několik známých míst z našeho jarního čundru a je až zarážející, jaká je to bez batohů brnkačka. Až na místě se však zjistilo, že Katka ani Chiquitka nemusí zrovna výšky, což je ve skalách kapku nevýhoda. Zejména, pokud se rozhodnete po strmých schodech a schůcích vytransportovat Katku a  Čikouna až na hrad Střmen. Což o to, Katka šla více - méně dobrovolně, jen u toho děsně nadávala. Kamilka a Mája si při tomto výkonu lebedily v klokance a užívaly si zcela nezasloužený obdiv spoluturistů nahoře (dostaly se tam bez máknutí vlastní tlapkou, všechno jsem to odfuněla já). Za to Chiquitka chtě nechtě musela nahoru sama a dolů částečně též, což byl pro psa obdivuhodný výkon .

První část cesty jsme nepotkaly ani turistu. Na hlavním turistickém okruhu už však bylo živěji, což nám ale vynahradily neuvěřitelně krásné scenérie a chlad, že nám šla pára od pusy. Bylo léto a všude jinde tropické teploty . Dokonce jsme dostaly tip od místního znalce na zkratku, díky které Káťa nepřišla ani o výstup na Čapí hnízdo. Aniž jsme si to plánovaly, prodloužily jsme si po návratu na výchozí bod do vesničky Skály naši cestu ještě o krátkou zacházku k Černému jezírku a na trosky hradu Bischofstein, odkud byl nejkrásnější výhled toho dne.

Doufám, že pravidelní čtenáři mých aktualizací si právě povšimli, že jsem se přednostně věnovala krásám přírody a líčení kulinářských zážitků odbývám až tady na konci. Tak pochopitelně, že jsme si v Teplicích daly pořádný gáblík a dokonce jsme kvůli němu byly ochotné zaplatit vstup do skal, protože jsme do nich původně vešly stranou bez turniketu, jenže hospoda byla na druhé straně, takže jsme musely vyjít ven a pak si zaplatit za cestu zpět. Jenže do by člověk neudělal pro borůvkové kynuté knedlíky a pivo. Ani moje holky čivaví nezústaly o hladu, jelikož jsem jim do batůžku zabalila pečený vepřový jazyk (ochutnala i Chiquitka). Káťa se průběžně krmila rohlíky, kterými zřejma zaplnila prakticky celý objem svého batůžku.

Výlet to byl úžasný, zakončený ještě drobným občerstvením ve vesničce Skály a všechny zúčastněné bude jistě dlouho hřát na dušičce .