Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

O víkenech jsme se opravdu nenudily, a to nemluvím o výletu do Pekla. V sobotu 20.6.2009 jsme se zúčastnily obedience semináře a s Kamilkou i Májou jsme se zařadily mezi začátečníky - štěňátka pod vedením Lady Richterové. A vypadá to, že Mája má talent a ani Kamilka není ztracený případ, ale já.... No coment. Budu muset na sobě hodně zapracovat, ale snad je tu ještě naděje .

Každopádně nám to hodně přineslo a máme zase co trénovat. S Kamilkou zkusíme vypilovat hlavně chůzi u nohy. U aportku jsme už udělaly velký pokrok, ale spousta práce nás ještě čeká. Mája se zase bude učit vyčuchávat a hledat napachované věci a držet aportek v tlamičce, protože jej zatím jen chytí zoubky a hned vyplivne. Hlavně jí musím vyrobit nějaký speciální, protože i ten Kamilčin je pro ni velký.

Následující víkend se potom u nás na cvičáku konalo Otevřené mistrovství východních Čech v agility, a to dokonce dvoudenní. Takže v pátek večer nástup a kolíkovat a v sobotu i v neděli v sedm ráno už být na cvičáku a celý den měřit, hlásit, zvedat shozené skočky nebo rovnat tunel.... Po sledování cca 70 pejsků, kteří všichni každý den běželi 3x (byly dva parkůry a druhá polovina běhala na druhém) se přiznávám, že teď budu ráda, když agility chvíli neuvidím .

V sobotu byly moje holky na hlídání u rodičů na chatě. Jelikož ale Kamilka byla večer tak nacpaná, že měla místo bříška bouli a Mája řádila tak, že zhubla, vzala jsem je v neděli s sebou. V neděli se běžel 2x jumping a 1x agility a Kamilka si vše zaběhla jako předskokan. Ačkoliv se hodně pejsků disklo, tak nám by to nehrozilo a dokonce tuším 1x běžela bez chyby (a že to byly parkúry zapeklité). Ale ty časy... a to moje vedení... A to se Kamilka, co se rychlosti týče, celkem snažila. Zapamatovala jsem si jen dva časy a byly jsme tak o 11 - 15 sekund za standardním časem . Sice bychom se kvůli překročení maximálního času nediskvalifikovaly, ale bylo by to jen na cca 15 místo z 35 závodníků. Prostě Kamilíšek na oficiální agility nemá, a tak ji tím nebudu trápit.

V sobotu večer jsem stihla ještě nasbírat cca 1,5 litru borůvek a zaskočit na houby, ale v neděli jsem (a nejen já) usnula v šest večer a probudila se až v pondělí ráno. Ještě štěstí, že si o pracovních dnech můžu oddychnout .

Fotky snad dorazí později od kamarádek, jelikož já neměla šanci nějaké udělat.