Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Takhle rychle jsem ještě nikam na závody přihlášená nebyla. Ve čtvrtek odpoledne mi zavolala Zuzana Coufalová, že jsem zvána na táborový závod v obedience (šlo o tábor s Katjou Taminen), který bude v pátek a můžu prý dorazit po deváté . Učinila jsem tedy rychle několik pracovních změn a hurá na to. Mája se ostatně celý týden v dost nudila, protože jsem měla před dovolenou pracovně více na pilno. Štěníci už odrostli natolik, abych si mohla dovolit na půl dne zmizet, takže nic nebránilo našemu výletu.

Na tu jízdu ale rozhodně nezapomenu. Mám pocit, že to bylo někde před Ústí nad Orlicí, kde byla částečná uzavírka komunikace a před ní dlouhá kolona. No a mě se v té koloně začala chrout střeva . Takové utrpení si snad ani nedovedete představit... Už jsem se začala i docela vážně zaobírat myšlenou, že prostě hupsnu s holým zadkem všem na očích do pole (týráci by měli zvlášť dobrý výhled), protože už mě fakt začínalo jít o život! Slyšela jsem, že v takových případech je dobré dát si alespoň pytel na hlavu, aby si člověk uchoval jistou kapku soukromí a intimity, ale ani ten jsem neměla. Nakonec jsem se zpocená až... doplazila k semaforům a hned za posledním domkem hupsla do křoví...  uff

Závodiště, jehož atmosféra byla příjemně poklidná, jsem našla bez problémů. Nicméně můj pohled na trávník, z něhož vyčuchovaly ty otravné jitrocelové šlahouny napovídal, že na nějakou hezkou chůzi u nohy můžu zapomenout . S jistou dávkou zadostiučinění (aby si někdo nemyslel, že si kvůli svým čivouchům pořád vymýšlím) mě potěšil upřímně překvapený komentář rozhodčí, že chudák Mája musela mezi těmi šlahouny, které byly vyšší jak ona, kličkovat a různě je obcházet , což jí od mé nohy vysloveně občas odvádělo. Osm bodíků považuji za velmi pěkné ohodnocení boje v trávě . Je to asi něco podobného, jako kdybyste se s vlčákem pokoušeli o chůzi v bambusovém křoví...

Nicméně Mája si na tyto závody přichystala něco úplně jiného. Odmítala si na povel lehnout u nohy   - a to pokaždé... Takže nás tato skutečnost poznamenala bodovou ztrátou ve velké části cviků. Na druhou stranu se nám výjimečně (hodnoceno plným počtem bodíků) podařilo odložení za pochodu a naše oblíbené pachové rozlišování. Celkový výsledek (kdyby si lehala, byl by přímo úžasný) činil 240,5 bodíku, což je zatím druhý nejlepší a ze čtyř pejsků jsme byly na druhém místě . Na Máju jsem hrdá i proto, že konečně se nám v tréninku daří, že běhá cvalem do čtverce a i zde v závodech to částečně předvela (jenže si zase pro změnu nechtěla lehnout...). Mňo... nemůžu chtít všechno najednou, že jo

Zvláštností těchto závodů bylo i to, že pořadí cviků bylo namátkou zpřeházeno, což bylo kupodivu spíše příjemné, než na závadu . Bodíky tedy uvádím v pořadí, v jakém jsme cvičily:

Fotky budou zřejmě později (sebe sama můžu fotit těžko), ale kameru jsem musela den předtím odevzdat rodičům, takže tentokrát si ten náš výkon vychutnat v pohybu nemůžete.

Katja zhodnotila náš výkon docela kladně - holt, co jsme ztvrtaly, moc dobře víme  a máme od ní milý autogram na potvrzení o zkoušce . Prý jsme jedni z mála, co nepřekusují ... hi, hi... jak chcete taky, aby Mája překusovala dřívko 2x2 cm, když má co dělat, aby se jí vůbec vešlo do tlamičky