Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tábor agility a tance se psem 13.-20.7.2008

20. 7. 2008

Tábor agility a tance se psem, který se konal na půdě Kynologického klubu Nový Svět ve Dvoře Králové nad Labem, byl jedním slovem super! Mám pocit, že jsem se vrátila do dětství a dokonale jsme se s Kamilkou vyřádily .

ObrazekDopoledne jsme měly vždy hodinový trénink agility a Kamilka běhala opravdu moc pěkně. Se mnou už to bylo horší, i když nějaké ty fígle mi snad také utkvěly. Alice Glöcknerová každopádně měla neuvěřitelnou trpělivost s "motejly" mého ražení, za čož jí patří velký dík. Také jsme měly možnost prodiskutovat problematiku miniagility, což mi umožnilo podívat se na celou problematiku zase z jiného úhlu: Agility není jen o psech, ale především o lidech, na kterých záleží, jak tento sport bude vypadat a jakou cestou se vydá. Zda nám půjde hlavně o maximální výkony s cvičební pomůckou - psem, nebo závody budou akcemi se super atmosférou, kde si zdravě zasoupeříme jako týmy. Závody se nepořádají pro psy, těm je to jedno, ale pro lidi.

Odpolední někdy až večerní tanec se psem nám, přiznávám se, moc nešel . Kamilka byla evidentně unavená a především měla zájem o všechno možné, jen né o tancování a o spolupráci s mou maličkostí. Naše lekce jsme tak musely občas vynechat, protože bych přišla o nervy, a tak jsem se alespoň koukala, co se učí ostatní. Přínosné to ale určitě bylo, protože mi Alice Smolíková dala spostu výborných rad, jak jednotlivé prvky, které už umíme, na sebe navázat, nebo je vylepšit, či rozšířit. Také máme inspiraci, co se učit nového. Škoda jen, že na trénování máme s Kamilkou málo času a tanec nám slouží spíše jako zimní aktivita.

ObrazekKaždopádně asi největším zážitkem pro Kamilku bylo stanování, protože to zažila poprvé v životě. A to nám ten začátek zrovna moc nevyšel. Po příjezdu na cvičiště, když jsem vybalila stan (byla jsem ujištěna, že je v naprostém cajku), jsem zjistila, že nějaký šikulka z něho vyndal kolíky. Nicméně jsem jej postavila a pro kolíky se vydala domů. Mezitím se strhla průtrž mračen, Kamilka byla zachráněna a odnesena do klubovny, a když jsem mokrá na kůži donesla kolíky, s hrůzou jsem zjistila, že mám ve stanu potopu a tudíž mokrý spacák i karimatku, protože vítr vrchní celtu posunul. Takže jsem po dešti musela domů ještě jednou a vzít si suché věci.

ObrazekKamilce se ale asi nejvíc líbilo dovádění s ostatními pejsky a spousta volnosti. Jenže toho dovádění nechtěla nechat. I když byla ve stanu, aby si odpočinula a vyspinkala se, tak pořád (i tou sebemenčí mezírkou) vyukukovala, aby jí nic neuniklo. Na parkuru a hlavně při tanci se koncem týdne tvářila totálně vyčerpaná, ale jak zmerčila nějakého psího kamaráda (šeltičku Coctaila, cotonka Tedíka, toy pudlíka Žolíka, brabantíky, bíglí štěňátko Sisinku a další), v tu ránu z ní byla neodvolatelná tryskomyš v plné síle .

Já jsem si po letech zajezdila díky Danče Hoblové na koni a zrovna teď kvílím, jak mne z toho bolí třísla. Také jsme si zastříleli z luku a ve volných chvílích mastili karty. Večer nechybělo rožnění a určitě nezapomenutelný byl páteční táborák, ze kterého jsme se rozcházeli až kolem jedné hodiny ranní.

Celý tábor byl zakončen agility závodem. Fandilo se tak, že jsme po většinou na poslední reprezentanty už jen chroptěli. Kamilka běžela statečně,  i když  po celém týdnu, když už musela být hodně unavená. Panička opět málem zapomněla trať a tak plánované otočky vyzněly trochu chaoticky . Každopádně jsme ale doběhly bez chyby. Medailové umístění z toho ale nebylo, protože šikovných a bezchybných pejsků běželo hodně a malinkatá Kamilka je prostě nemůže předhonit. S během jsem ale byla moooc spokojená. Ostatně na oficiálních závodech, pokud se nám nepodaří prosadit běhy miniagility, budeme v obdobné pozici, tak si holt musíme zvykat . Video z naší závodní reprezentace si můžete prohlédnout zde: http://www.handabear.estranky.cz/archiv/uploaded/16

V sobotu byla plánována návštěva ZOO. Tam jsem nešla (ostatně byly jsme tam před čtrnácti dny), ale sbalila jsem stan a odvezla Kamilku domů, aby si odpočinula. Ale protože já byla při síle, půjčila jsem si na odpolední výlet do Kuksu pejska z útulku Asara, abych si  vyzkoušela, jaké to je, mít velkého psa. Mohu říci, že jsem s Asarem na trati Dvůr Králové n. L. - Kuks trhla životní rekord .

A co říci na závěr? Už se prostě těším, až si to budu moci příští rok zopakovat! Všem moc díky!

Vybrané fotky z tábora najdete v přiložené fotogalerii. Chcete-li se podívat na všechny mé fotky, tak se mrkněte na http://civavolog2.rajce.idnes.cz/Agi._tabor_7.08/ , fotky ostatních účastníků (Karin Škrdová, Katka Dvořáková, Terka Šulcová, Michaela Václavů) jsou na http://novysvet.rajce.idnes.cz/Tabor_agility_a_tance_se_psem/ .