Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Na víkendový seminář pozitivní motivace pod vedením Martiny Klimešové jsem si půjčila od rodičů Berušku, abych si jí taky trošku užila a hlavně, aby se nám socializovala. Taková jízda vlakem, metrem, autobusem a pražské ulice plné bordelu a hemžící se psisky, jsou pro každé štěně neocenitelnou zkušeností .

První moje zjištění bylo, že Beruška neumí spát v posteli. To je jistě chválihodné, ale chci vidět naše společné noci ve stanu a ve spacácích na čundru, když tohle zvíře má pocit, že musí celou noc bagrovat, oblizovat mě a dělat v peřinách kotrmelce. Také kolektivní chůzi na vodítku (myslím tím spřežení tří čivav) budeme muset ještě vylepšit. Beruška ani Kamilka totiž nechtějí jít uprostřed a varianta jít v pravo vedle Máji se Berušce také nezamlouvala. Takže se mi Kamča a Berry stále zaplétaly vodítky, protože se neustále vyměňovaly v tichém boji o ideální pozici . Ve chvíli, kdy na zádech máte krosnu a v druhé ruce kenelku a supíte si to čtyři kilometry pěsky do kopce na vlak, vysloveně ideální .

Jinak se ale holky chovaly vzorně a bez námitek se složily do jedné boudičky, která pak plná vážila nějakých osm kilo . A tak jsme se dopravily až do Prahy, do Lužin, do CDA .

Seminář samotný byl nesmírně inspirativní a musím jej jen doporučit. Řekla bych sice, že nebyl ideální pro úplné začátečníky z řad laiků, kteří tam také byli, ale mě to dalo hodně. Až tak hodně, že mám pocit, že nic neumím, všechno dělám blbě (naváděním), musím makat hlavně na drivu, moje kontrola je žalostná, povely přidávám ke cvikům příliš brzy atd. No prostě se divím, že se mnou ty čivavičky vůbec cvičí . Jo ... a taky mám na ně malé nároky . To ovšem není novinka, to slyším pořád.

Ale dozvěděla jsem se i spoustu užitečných informací o výchově psů, takže se ty moje uštěkaný potvory mají na co těšit. Ostatně už delší dobu mne štvalo, že moje čivavy se často jeví, jako naprosto nevychované vochechule, když si co chvilku zvyšují sebevědomí štěkáním na ostatní psy, lidi, věci... Žádné metody tipu: povel na zastavování chování, odvádění pozornosti zástupným cvikem, či chválení za občasné správné chování, jaksi nezabíralo. Ale návrh, abych dala vždy odměnu té části smečky, která štěkat nezačně, nebo věnovala pozornost psovi, na kterého štěkají, to mi přislo sympatické a rozhodně to na nich zkouším. Poslední dobou se tak chovám na našich vycházkách dost úchylně, protože pořád někoho prosím, jestli bych si mohla pohladit jeho psa, a ač to ještě není ideální, rozhodně je to lepší. 

Při aktivním cvičení se zapojily všechny moje holky. Mája šla předvádět nose touch; Beruška lezení do boudičky (což nám nečiní žádné problémy) a Kamilka hecung při aportu. Byla to legrace, páč jsem si připadala jak úplný blbec a nebyla jsem evidentně jediná. Nejvíc jsme se rozhodně pobavili u nose touche. Šlo o to, že odměnu jsme měli položi na ruku, do které pes šťouchal nosem. Bylo nás tam aktivně cvičících dvanáct  (možná víc) a nikdo to napoprvé neudělal , a to jsme se prosím koukali jeden na druhého, jak tu chybu děláme. Fakt vtipný .  Rozhodně budu ke svému žactvu ve psí škole přistupovat s větší empatií .

Humor nepostrádalo ani budování drivu u čivavy za pomoci mystičky a  vodítka, kdy mne Kamilka měla vášnivě dotáhnout k mističce s laskominou, nebo honička s aportem v tlamičce, dokud Kamča nenacválá  (hala nám byla malá) .

Informací bylo opravdu hodně a ač jsem si drásala poznámky jako vzteklá, myslím, že mi toho hodně uteklo. Zřejmě si budu muset podobný kurzík dát líbit ještě jednou, dvakrát... Musím sebekriticky konstatovat, že nikdy nedokážu své jednání a svůj život natolik přizpůsobit psům, jako to má Martina, ale přesto se pokusím, to naše soužití ještě o něco vylepšit .