Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obedience a výlet na Kokořínsko... 26.7.-1.8.2009

1. 8. 2009

ObrazekČervencovou čtrnáctidenní dovolenou jsme si fakt užily (celá smečka) a zážitků mám tolik, jako za celý půlrok všedních dnů. Sotva jsem doma vybalila po Kamilčině štrece II, odstěhovala jsem se i se smečkou na pár dní na chatu. Potom znovu vybalit a zabalit a odstěhovat se na cvičák, kde jsme se od neděle do středy zúčastnily táboru obedience s Hankou Grundmannovou. Potom znovu zabalit a vybalit a následoval rodinný výlet na Kokořínsko. Teď jsem už konečně doma a opět vybaluju a neděli zřejmě prožiju s žehličkou v ruce, jelikož vypraného prádla mám více, než toho ve skříni a pokusím se i o zaplnění totálně vybílené ledničky . Jinak budu muset přežít o zbytku paštik a chleba...  O tom, že se těším na svou postel ani nemluvím, jelikož jsem již ze spaní za zemi úplně hranatá .

Táboru obedience (26.7. - 29.7.2009) na našem cvičáku předcházelo několik zmatků, jež se projevovaly telefonáty od Danči, ve kterých nám Obrazektrpitelsky zkroušeným hlasem sdělovala novinky, nebo formou SMS s obdobným obsahem: tábor bude mnohem dražší; Petra Florschuetz přijede, ale jen na tři dny; Petra nepřijede; tábor bude sice levnější, ale jen od neděle do středy atd... Až v neděli při zahájení tábora se ukázalo, že nakonec bude celý týden, ale to už jsem měla náhradní program a stejně byly moje čivavky totálně vyšťavený už první den, takže nám to do středy úplně stačilo.

Každopádně jsem se opět dozvěděla spoustu nového a myslím, že Kamilka i Mája zaznamenaly od posledního tréninku pokroky, i když to nebylo nic velkého. Taky to vypadá (pokud to nObrazekezhatí puberba), že Mája bude na poslušnost mnohem větší talent než Kamilka, která jednoznačně vede v mazlingu a ve výdrži v drbání, takže se s ní už těším na ten canisterapeutický seminář.

Tábor byl neuvěřitelně pohodový a Hanka Grundmannová to s námi umí, jako se svými prvňáčky .  Rozhodně se mi způsob cvičení v obedience velmi líbí a Kamilka díky tomu bude zřejmě brzy i aportovat! Nejhorší ale je, když zjistíte, co všechno sami při cvičení vyvádíte - baletní zhoupnutí v kolenou při otočkách na místě; přizpůsobování se psu při chůzi u nohy - místo toho, aby to bylo naopak; špatně načasované povely atd...  To se jeden až diví. Pak stačí změnit malou drobnost a co roky nešlo, jde najednou jako nic .

ObrazekMája se tam bohužel naučila (kromě užitečných věcí) ještě mnohem vehementněji hlídat náš stan a v tandemu s Kamilkou klíďo - píďo seštěkávaly do klubíčka a proháněly i smečku pikardských ovčáků. Od té chvíle nezná bratra a má nejspíš pocit, že vypadá jak pitbull. Budu muset začít výchovně zasahovat a děsně se na to "těším".

Příjemné bylo, že každé ráno zajížděla mezi stany pojízdná pekárna, která zhatila mé plány na zeštíhlení. Zajímavé je, že je něco hatí pernamentně už do Vánoc...  Švanda ovšem byla, když ve středu přijela už před sedmou a většině z nás přivodila tímto brzkým příjezdem šok a k nákupu snídaně jsme se dostavili ještě ve značně rozleželém a rozespalém stavu, plni strachu, aby náhodou neodjeli .... . Ve středu byl potom táborák, na který jsem si dojela speciálně už z domova (kde jsem vybalovala), kvůli prázdné ledničce. Po kelímku vína a hrníčku "kompotu", jsem se hřebila každé blbosti a cesta po tmě kolem jedenácté domů mi přišla děsně vtipná .

Tentokrát jsem s sebou neměla foťák, a tak za fotodokumentaci děkuji Alžbětě.

ObrazekJak již bylo řečeno, hned po táboru následoval rodinný výlet. Tedy nebylo to úplně hned, jelikož se vyjíždělo až ve čtvrtek ( 30.7.) odpoledne, takže byl čas vyprat prádlo, znovu zabalit, aktualizovat fotoalbum i tyto stránky. Naše jízda autem, kam se vecpalo pět lidí a tři psi, mířila do Kadlína u Mělníka. Zde bydlí má babička a také tam na nás čekal strejda. Štamgastům těchto stránek již určitě něco početně neštymuje, takže musím dodat, že tentokrát naši turistickou sestavu oživila zahraniční účastkyně Sára (z Libanonu) - má neteř. Takže rekapituluji: já, mamka, Obrazektaťka, teta, strejda, Sára a psi: Beník, Mája a Kamilka. Tento počet bohužel znamenal, že jsem spala na zemi na karimatce přikrytá spacákem. Zbytek osazenstva včetně živočichů si hověl na rozložených gaučích a pejskům se to děsně líbilo, protože celou noc rotovali sem a tam a prakticky spali všude a se všemi, tedy kromě mě. Ani se jim nedivím, jelikož na zemi byla i použitá turistická obuv a tak jsem především tu druhou noc spala jako zabitá .

ObrazekKdyž rodinný výlet, tak pěkná zabíračka. Za dva dny jsme ušli více jak 50 km po Kokořínsku, a to rozhodně nebyly žádné rovinky. Vyráželi jsme vždy ze Mšena (kam jsme se dopravovali v jednou autě - šest lidí a tři psi - to bude myslím dlouho nepřekonaný rekord) a pochopitelně jsme po oba dny navštívili restauraci Ráj s tím, že v pátek jsme se vydali na Housku a v sobotu na Pokličky. Na cestách rozhodně nechybělo dobrodružství v podobě překonávání skal se psy na břiše či bloudění ve skalním Bludišti. Některé pasáže bylo nutné jít i několikrát, a to na žádost kameramanů - tedy především mamky, která si nevzala brýle na dálku a tudíž se podívá až doma. V pátek večer jsme si potom opekly buřty a nemohu nepodotknout, že jsme se většinu doby u ohýnku řechtali smíchy při hovorech o hovnu, a to v pravém slova smyslu. Každý z nás totiž měl k dobru nějakou tu historku o prekérní situaci, do které se chtě něchtě člověk na cestách dostane.

Tak... a to by bylo vše  . 

U příštích dobrodružství AHOOOJ !!!

Moje kompletní fotodokumentace ke shlédnutí ZDE