Halové závody v Českých Budějovicích 12.2.2011
ZÁVODY OBEDIENCE
Obedience je zajímavé tím, že se občas pořádají závody i uvnitř v hale na koberci. No... a já si to moc chtěla zkusit. Neřešit počasí, zimu, mokro, výšku trávníku...
Původně jsem plánovala vyrazit do Brna, ale závody byly obsazené takovým fofrem, že se na nás nedostalo . A tak mi nezbylo, než kapku zvednout laťku mého psího šílenství a vydat se do Českých Budějovic - tedy na druhou stranu republiky jižním směrem. To by se bez navigace pochopitelně neobešlo, takže se díky tomu moje domácnost rozšířila o další výstřel techniky .
Vyrazily jsme už v pátek, jen co se dopekly řízky, abychom se vyhnuly případné námraze a po čtyřech hodinách jízdy (což je můj rekord) dorazily do penzionu u výstaviště. Vyspinkaly jsme se... Tedy já moc ne, protože moje čivaví holky se roztáhly na polovině postele a průběžně rotovaly pod peřinu a ven navrch a Mája mne přitom stihla ještě několikrát oblízat obličej.
Ráno se nám dokonce podařilo najít i správný vjezd na výstaviště a najít příslušnou halu. Když jsem vešla dovnitř, tak mne málem piclo. Hala sice byla vytápěná, ale slibovaný koberec zřejmě přestál obě světové války. Bylo v něm našlapáno tolik věcí, že holky (poté co Kamilka sebrala odvahu na něj vůbec vstoupit) prakticky odmítaly zvednout čumáky. Náš trénink spočíval ve zjištění, že chůze u nohy bude pasé, protože se začuchávaly, že vyslání do čtverce bude problém, jelikož po cestě bylo tolik zajímavých věcí a aport byl oproti těm sajrajtkům na koberci nejméně zajímavý předmět... a tak dále.
V tak těžkém prostředí na soustředění jsme ještě opravdu nepracovaly a koberce ve školkách s hromadou drobečků od sušenek byly proti tomu procházkou růžovým sadem. Značně věkem sešlý koberec (posetý zbytky všeho možného i nemožného) byl poslepovaný z kusů různé kvality a barvy izolepou a na některých místech se vlnil. Bohužel končil se závodním prostorem, a tak jsem se nažila holky povzbudit ke spolupráci na cca 2 m2, které zasahovaly za vymezovací pásku. S tím povrchem se trápilo i mnoho zkušenějších závodníků.
Ale což... i to jsou zkušenosti, takže hurá do toho. Odložení nám šlo bez problémů, ale zejména chůze u nohy a přivolání bylo i na naše poměry hódně kreativní a nuly zaslouženě jen lítaly.
O to více mne potěšilo, že se Kamilce i Máje podařilo obstát a složit zkoušku na DOBŘE, i když s umístěním mezi šikovnými borderkami už to bylo horší: 7. místo Kamilka a 6. místo Mája z osmi pejsků . Holt jsme ten "voňavý" koberec měly nejblíž u čumáčku. Já jsem byla s naším výkonem na tomto těžkém bitevním poli spokojená. Moc pěkně se třeba Máje povedlo rozlišování dřívka a vyslání do čtverce a Kamilce zase lehni za pochodu. Pro příště musíme zapracovat hlavně na rychlosti (zatím se dokážeme vyhecovat jen při tréninku) a pochopitelně na soustředění.
Hodnocení Kamilka:
Cvik | Body | Koef | Celkem |
SEDNI ve skupině | 10 | 3 | 30 |
LEHNI ve skupině | 10 | 2 | 20 |
Chůze u nohy | 5 | 3 | 15 |
Odkládání psa za chůze | 8 | 3 | 24 |
Přivolání | 0 | 4 | 0 |
Vyslání do čtverce | 6 | 4 | 24 |
Přinášení předmětu | 7 | 3 | 21 |
Aport přes překážku | 7 | 3 | 21 |
Rozlišování | 5,5 | 3 | 16,5 |
Ovladatelnost | 8 | 4 | 32 |
CELKEM | 203,5 |
Závody na mne celkově neudělaly dobrý dojem, a to zejména z organizačních důvodů (rozhodčí Lucii Stemmerové ani stewardce Lucii Paslerové nebylo co vytknout), ale občerstvení nebylo zajištěno žádné (ani čaj) a vyhlašování výsledků se dělo v prázdném růžku mezi stavějícím se parkůrem na agility a přicházejícími a vybalujícími se agiliťáky. No a to prostředí celkově nic moc. Na druhou stranu pro nás ale připravili malý čivaví aportek, za což patří organizátorům malé bezvýznamné plus .
Hodnocení Mája:
Cvik | Body | Koef | Celkem |
SEDNI ve skupině | 10 | 3 | 30 |
LEHNI ve skupině | 9 | 2 | 18 |
Chůze u nohy | 0 | 3 | 0 |
Odkládání psa za chůze | 8,5 | 3 | 25,5 |
Přivolání | 0 | 4 | 0 |
Vyslání do čtverce | 7 | 4 | 28 |
Přinášení předmětu | 7,5 | 3 | 22,5 |
Aport přes překážku | 7,5 | 3 | 22,5 |
Rozlišování | 9 | 3 | 27 |
Ovladatelnost | 10 | 4 | 40 |
CELKEM | 213,5 |
Přesto se na další akci moc těším! Závod obedience je totiž neuvěřitelně pohodový a je to legrace... tedy v našem podání určitě . Když jsem sledovala Kamilku a Máju při přivolání, tak jsem vysloveně bublala smíchy a při překonávání překážky s aportem jsme se výborně bavili všichni, protože Kamilka cestou zpět překážku nepřeskočila, ale překročila, což se zřejmě stalo v historii obedience poprvé . Kamilčino pojetí "hledej dřívko" bylo napínavé do poslední vteřiny, protože Kamilka poctivě prověřila každý sajrajtek po cestě, aby následně usilovně přemýšlela, co má u těch dřívek vlastně dělat. A že má dlouhé vedení... (A přitom při canisterapii předvání tohle "psí kouzlo" levou zadní.)
Jak říkám, jezdím na závody, abych nevycházela z údivu. Víte, který cvik bývá náš nejlepší? No přece přivolání .
DVOJZKOUŠKY AGILITY
Po závodech obedience následovaly dvojzkoušky agility, které jsem hodlala s Kamilkou pojmout jako trénink, protože jsme naposledy viděly překážky v září. Ani mne nenapadlo, nechat si první běh natočit. Ale ona to Kamilka nezapomněla! Sice se nám na první pokus nepodařilo zdolat áčko, ale o to více nám všichni fandili.
Náš druhý běh už byl bez chyby a můžete si ho i vychutnat na videu. V kategorii SA1 nastoupili jen čtyři pejsci, a tak 4. a 3. místo v bězích a 3. místo v součtech může budit zdání nevalného výkonu, ale Kamilka běhala opravdu moc krásně a jsem na ni hrdá. Obě tratě jsme proběhly ladně a svižně (až na to zdržení na áčku a kapku pomalejší tempo po kladině) a diváci Kamilce nadšeně zatleskali (za áčko zvlášť ).
Náš výkonnostní přehled:
Závod | Čas | Rychlost | Trestné body | Známka | Umístění |
1. zkouška SA1 | 70:09 | 2,00 m/s | 5 + 20,09 za čas | D | 4. místo (z 4) |
2. zkouška SA1 | 62:00 | 2,40 m/s | 0 + 10,00 za čas | VD | 3. místo (z 4) |
Trestné body jsme schytaly jako obvykle za čas, jelikož Kamilka není žádný potřeštěný ratlík, ale důstojná čivava. A taky zrovna shazujeme těch 20 dkg, co přibrala přes Vánoce při intenzivním tréninku obedience a dogdance .