Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Tuhle reportáž píšu naprosto plná dojmů o půl jedenácté večer s čelovkou na hlavě ve stanu. Smrdím kouřem z ohýnku a cítím, že se už nutně potřebuji pořádně vykoupat a po týdnu už jaksi nedisponuji čistým, nažehleným a voňavým oblečením. Buď to mám od bahna, nebo obalené chlupama, eventuelně propocené, ale rozhodně zmuchlané .

Tato noc pod spacákem s Kamilkou a Májou je však již poslední. Skončil ČIVAVA CUP  a pro mne tak končí letní pořadatelské povinnosti a s nimi i pobyt na cvičáku. Nutno ale dodat, že na ČIVAVA CUPu 2011 se už měsíc pracuje .

Ale zpět k aktuálním zážitkům. ČIVAVA CUP 2010 měl zatím rekordní účast čtyřiceti týmů, které se nám krásně rovnoměrně rozvrhly do všech tří kategorií: Z-XS, Z-S a XS. A světe div se: nelilo, nemrzlo, nefučelo... bylo jasno a teplo. Pravda, pár prskavců i nad tímto počasím by se našlo, ale od začátku bylo dost stínu pro všechny a ke konci už byl ve stínu prakticky celý parkúr.

Já jsem se musela pochválit i za nápad, že to byl závod odpolední, protože veškeré přípravy se ráno krásně v klidu stihly (dokonce jsme si dali i skleničku vína a já pak byla červená jak řepa). Mírnou komplikací bylo jen to, že původně plánovaný oběd se místo ve dvanáct podával až snad ve tři, takže to víno bylo na prázdný žaludek a řízek jsem do sebe kopla mezi závodním během s Kamčou a počítáním výsledků.

Sama se divím tomu, že jsem stihla s Májou a s Kamilkou ještě běhat. Ony se tomu divily ještě více, a tak po týdenním táboře obedience a pátečních zkouškách byla naše rychlost na trati vysloveně výklusová. Ale dala jsem se na boj, tak jsme to nějak dokončily. Mája byla v součtech nečekaně dokonce čtvrtá.

Na počítání výsledků jsem si tentokrát vzala sebou počítač, což mi práci hodně ulehčilo. Jinak bych s nimi běhat rozhodně nestíhala.

Závod samotný šlapal jak na drátkách a naše rozhodčí Lenka Kombercová stavěla pěkné parkúry a jak se několik závodníků zmínilo: mávala spravedlivě a všem stejně. Tomu říkám pochvala! Největší zábavu jsme si užili u poslední tratě pro XS, na které nám postavila sice parkúr o nějakých sedmnácti překážkách (tuším), avšak z toho více jak polovinu tvořily dvě skočky obložené čísly . Chechtali jsme se už při prohlídce.

Pak následovala hra - duatlon (jako v loňském roce), která se ale zjevně některým závodníkům nelíbila, a tak pro příští rok vymyslím něco jiného. Asi to bude let na koštěti s vyhlášením nejoriginálnější ježibaby .

Závody skončily ve velmi pěkném čase. Tuším kolem půl sedmé a vyskytl se jen jeden problém, kdy se v kategorii Z-S zapomněla u agility zvednout výška překážek. Budiž nám odpuštěno. Při vyhlašování výsledků nám to na začátku také kapku zaskřípalo, když jsme zapomněli nosit vítězům poháry  (já se s Májou zrovna tetelila na čtvrtém místě). Vše bylo ale napraveno a další úspěšní závodníci dostali i ty poháry. Sponzoři byli štědří, a tak jsme si mohli dovolit odměnit prvních pět nejlepších v součtech. Své vítěze měla i hra a potom přišly na řadu speciální ceny a výsledky celodenního bodování: nejlepší čivava a nejlepší pes dne. Nejlepším psem byli dva psi jistého Jiřího Bláhovce (měli stejný počet bodů), který si zřejmě dělá sbírku mých keramických čivav. Nicméně pro příště mne napadlo, že na ČIVAVA CUPu 2011 budeme vyhlašovat nejlepší pejsky všech plemen, pokud se jich přihlásí alespoň pět a potom mix vítěze z těch ostatních. Nejlepší pes dne samozřejmě zůstane.

Úplně jako poslední byl vyhlášen MINIMAXIPES ROKU 2010 a od smečky z Medvědího mlýna dostal Miko úžasný pohár. I pravidla této soutěže budu muset trochu pozměnit - tedy omezit počet závodů, ze kterých se budou započítávat výsledky, aby nebyli v nevýhodě ti, kteří nemají možnost všechny objíždět. Vidím to tak na čtyři, protože tři je málo a pět moc .

Málem bych zapomněla na společné focení, ale v poslední vteřině se ještě mé šedé buňky mozkové zmátožily, takže bylo i to. No a potom už se všichni v rekordním čase sbalili a zmizeli a u táboráku skoro nikdo nezůstal . Prý jsme skončili krásně brzy, že mají čas ještě dojet domů.... Já vám dám! Příště se bude běhat do půlnoci! 

Ještě jednou děkuji všem za hromadu práce - rozhodčí, pomocníkům, Novému Světu za zázemí, sponzorům za podporu, děvčatům v kantýně (moje buchty prý chutnaly - to potěší ) a samozřejmě všemohoucímu za počasí. Nezbývá mi, než doufat, že závodníkům se u nás líbilo a přijedou zase a závodících malých pejsků bude stále více a více a více...

Do roka a do dne AHOJ

PS: Snad poprvé v životě se přijeli ke konci podívat i mí rodiče s tetou - tolik na vysvětlenou, proč jsem při hře na Kamilku pořád řvala, ať nečumí na návštěvu 

Výsledky, kompletní fotogalerie a tak -to musíte mrknout jinam :-)