Oficiální reportáž ze závodů ČIVAVA CUP 2011 najdete na stránkách oddílu MINIMAXIPES, ale jistě neuškodí i menší pohled ze zákulisí:
Organizovat závody je řehole a fakt dost často (zejména den před závody) nechápu, proč se na to vždycky (půl roku před tím) tak těším. Ten den před závody je totiž rozhodně nejhektičtější. Nejdříve si pečlivě sepíšu seznam všeho, co budu nutně potřebovat, načež je třeba vyrazit na nákup a skočit do knihovny pro CD s hudbou (kterou nakonec nebylo bohužel na čem přehrávat, páč obvyklá reprodukční technika sloužila jinde). Následuje tříhodinová šichta u trouby za účelem upečení sladkého občerstvení, kterým jsou pravidelně cuketové buchty (čokoládová, oříšková a s kokosem).
Zajímalo by mne, zda návštěvníci kantýny postřehli, že šlo o buchty z cuket, protože snědli dva celé plechy a kousek třetího (tak, tak... a naší rodině nezbylo nic k snídani 
). Vtipné ovšem je, že než plechy s buchtou docestovaly do kantýny, stihl si do nich (naštěstí přes igelitový pytlík) obtisknout nějaký zvědavý pidi pejsek nožičky a kousek polevy olízat (tam kde pytlík chyběl) 
. Bylo zajímavé, že si na to nikdo ze strávníků nestěžoval, což překvapilo i Danču, která ty buchty vydávala 
. Tedy na ty ťapky! Pro ten olízaný kousek jsem se obětovala já.
Poté, co jsem uvedla byt po té pásové pečící výrobě opět do původního stavu a udělala za dost své službě na společné chodbě (umyla schody), jsem se vrhla na tisknutí diplomů a přípravu startovních listin. Jelikož jsem si tentokrát chtěla ulehčit práci a trošku zautomatizovat výpočty, dalo mi to zabrat.
Následovala příprava na ranní odjezd a naskládání všech potřebných věcí ze seznamu do tašek a krabic. To už byla noc. Ráno na to jsem v garáži lehce propadala panice, že budu asi muset jet na otočku dvakrát. Vymyslela jsem si totiž úžasnou agility hru, při které budou potřeba barely - tedy v našem případě dvě konve, se kterými jezdíme na vodu. Do mého malého vozítka značka Fiat Panda se k tomu muselo vecpat ještě několik objemných krabic se sponzorskými dárky, poháry, pavillon, nástěnka, Mája i s přepravkou, keramická čivava, pohár pro MINIMAXIPSA ROKU, počítač, rybářský deštník a ty tři plechy s buchtou. Budila jsem při této snaze a všemožném přerovnávání ráno před bytovkou rozhodně pozornost sousedů a údiv nad tím, co a že jsem to tam fakt vecpala.
Na cvičáku se na to pak slétlo hejno pomocníků a přípravy finišovaly. Tady musím poděkovat všem vstřícným lidičkám, kteří mi přišli s nadšením a elánem pomoci, protože náš kynologický klub v tomto směru upadá (resp. se nám nějak rozpadl). Fakt se mi se všemi výborně spolupracovalo a den to byl opravdu krásný a všechno šlapalo jako na drátkách. Takže už se (jsem nenapravitelná) těším na příští ročník 
. Tentokrát jsem nezávodila a udělala jsem dobře, protože jsem měla na všechno dost času - tedy i na jídlo a vyvenčení mé i Máji. I na točené pivečko došlo. Ta rozšířená kantýna s točeným pivem a kofolou je bomba 
.
Ze závodů jsem nad míru spokojená - trávníček čerstvě posekaný, počasí na jedničku s hvězdičkou, rozhodčí Michal Žehan při posuzování téměr vypustil duši, pomocními makali jak fretky, sponzoři se překonávali a dokonce i vyhlášení výsledků a rozdávání cen proběhlo bez zádrhelů. Jen jsem zapomněla dát banner od Fitminu k parkúru, aby byl na fotkách z běhů, takže tento renonc budu muset nějak napravit, aby nám zasponzorovali i ČIVAVA CUP 2012 - auuu.
Mňo a potom se to všechno bleskově zabalilo, cvičák uvedl do původního stavu, já těch pár zbytků doma vybalila a teď si to tady rekapituluju v hlavě a nemůžu usnout. Tolik k důvodu napsání tohoto příspěvku .
Až fotky budou, tak budou...
