Chovatelská stanice čivav HANDA BEAR

Naše výprava na severní Moravu do Větřkovic se započala v brzkých ranních hodinách v sobotu. Tedy byl to očistec. Vstávat v půl páté ráno, abychom mohli o  půl šesté vyrazit na cestu a mezi tím se pochopitelně pokusit poskládat výbavu čtyř ženských na dva dny (toho není málo) a šest psů do jednoho auta. Moje čivavičky jsem tak měla v přepravce celou cestu na nohou a moje stále naražená kostrč si taky užila. Nicméně na místě jsme byly včas .

Pravda, byla jsem ve stavu těsně před chcípnutím (nebo lépe řečeno: před usnutím). Přeci jenom mě ta jízda uondala, a potom ten seminář ... co si budem vykládat, adrenalínek na probuzení to zrovna nebyl. Udržet otevřená očička a pozornost nebylo nic jednoduchého. Až po třetí odpoledne zafungovaly mé biologické hodiny a zničeho nic jsem se probrala. Na první část zkoušek jsem tak nastoupila již zcela svěží .  Účastnila se jen Kamilka, jelikož Mája je ještě malinké štěňátko a ke všemu děsný čulibrk, který asi nikdy nebude hodný a klidný psí terapeut. Ostatně - musela jsem neustále vysvětlovat, že ta malá uštěkaná příšerka je zcela jiný pejsek, než který bude dělat canisku .

Ačkoliv jsem při poslušnosti byla děsně nervózní a pletla jsem si vlevo a vpravo vbok (tradice), prý Kamilka svým výkonem mile překvapila. Potom už to šlo poměrně snadno, i když jsme si před zkouškami nic nezkoušely. Kamilka to má zřejmě v krvy - tvářit se roztomile a nenechat se vyvést z míry. Jen druhý den, kdy se ve zkouškách pokračovalo, se jí příliš nelíbilo pohazování berlemi a strašení deštníkem ve skupince pokřikujících "chovanců" - toho se dost bála, ale nechala se přesvědčit k očuchání těch příšerných věcí. Však taky ji v takových situacích budu zřejmě mít v náručí, aby mi ji neušlapali.

Kamilka byla šikulka a úspěšně absolvovala povahové testy canisterapeutického psa a obdržela OSVĚDČENÍ na dva roky  !!! Naše výprava ostatně splnil na 100 % a i Danča, Martina a Hanka obhájily.

Teď už nám s Kamilkou nezbývá, než vymýšlet, co budeme podnikat a kde se budeme realizovat. Nicméně vzhledem k mému pracovnímu vytížení a k plánované Kamilčině březosti, se do toho pořádně opřeme asi až na jaře .

Po návratu domů jsem okamžitě usnula. Moc jsem toho totiž nenaspala ani ze soboty na neděli, jelikož na mne (prý z rozměrových důvodů) vybyla palanda, a tak jsem celou noc hlídala se mnou spinkající čivavičky, aby nespadly dolů.  A taky jsem měla pocit, že jsem tam chytila blechy... 

Všechny moje fotky jsou ke shlédnutí ZDE.